Jaké to je být ve stavu beztíže? Zeptejte se Davida Svobody
Zveřejněno 9. 5. 2025 11:22
Sedmnáctiletý student velkomeziříčského gymnázia, David Svoboda, se stal na chvíli astronautem. Zažil stav beztíže, když se koncem března zúčastnil mise Zero-G. Jedinečné příležitosti, o níž sní miliony lidí po celém světě, ovšem předcházela dlouhá cesta.
Mise Zero‑G je součástí národního projektu Česká cesta do vesmíru, který si klade za úkol přispět k budování lidského i ekonomického potenciálu České republiky s cílem podpořit vzdělávání dětí a mládeže v technických oborech a umožnit naší zemi lépe využít možnosti, jež nabízí vesmírné odvětví. Patří sem i snaha vzbudit mezi dětmi a mládeží zájem o kosmické aktivity. Nabídnout jim cestu do stavu beztíže je jistě tím největším lákadlem.
Šestadvacet studentů ze šesti výběrových škol v republice tak 30. března nastoupilo na palubu speciálně upraveného letounu Airbus A310 francouzské společnosti AirZeroG, aby se společně vypravili mimořádným zážitkům vstříc. Než pro ně nastal ten den D, odvedli kus práce, splnili řadu náročných úkolů. Museli absolvovat šestikolové testování, aby se z původních 861 přihlášených zájemců ve věku 13–18 let vyloupla výsledná šestadvacetičlenná skupina, do které se probojoval i David Svoboda. Většinu spojoval stejný zájem – o vesmír, o fyziku a přírodní vědy. „Bylo zajímavé potkat se se skupinou lidí mého věku, s podobnými zájmy, kteří jsou o tisíc levelů výš než já. Třeba jeden kluk má už v osmnácti stipendium na Oxfordu, dělal projekt zaměřený na výzkum nádorů mozku. Bylo super poznat tyhle lidi a obohatit se jimi. Jsou pro mě motivující. To mi dalo asi nejvíc. Těším se, až je zase někdy uvidím,“ uvádí David, který by po gymnáziu nejraději pokračoval ve studiu na VUT.
O možnosti letět se dozvěděl úplnou náhodou v rádiu. „Zaslechl jsem zprávu, zaujala mě a řekl jsem si, že to chci zkusit,“ popsal okamžik, který ho nakopnul na cestu k vysněnému cíli.
„Přihlásil jsem se loni v září. Podmínkou bylo vytvořit video, v němž jsme se měli představit a zvolit si libovolné téma. Vybral jsem si téma uchovávání energie ze solárních panelů ve vodíkových zásobnících," přibližuje začátek celého procesu David. V prosinci následovaly kognitivní testy a testy z angličtiny. Ve třetí fázi výběru účastníci prošli fyzickými testy. Po prvním testování z 861 účastníků sedmdesát procent vypadlo, po druhém kole jich zbyla stovka a po třetím padesát. „Padesát nás jelo do Prahy na osobní pohovory, na jejichž základě nás zůstalo 26.
Absolvovali jsme kemp v Moravském krasu, kde jsme měli ukázat své týmové dovednosti. Šanci letět pak dostalo všech šestadvacet dětí, třináct holek a třináct kluků, i když nám nejdřív řekli, že nás bude ve finále jen dvacet. Takže to bylo až do konce napínavé,“ podotýká David. Se skupinou kadetů letěly i známé osobnosti – Daniel Stach, Martin „Mikýř“ Mikyska, Karel „Kovy“ Kovář, Vladimír Kořen, Matyáš Šanda, Jana Plodková, Jan Spratek, Simon Klinga a Yemi. Velitelem posádky byl český astronaut Aleš Svoboda.
Do stavu beztíže se posádka letadla dostane díky parabolickému letu. „Z Prahy jsme vyletěli nad Krkonoše, kde jsme měli vymezený vzdušný prostor pro střídavé stoupání a klesání. Ve spodních částech paraboly jsme vždy zažili přetížení 1,8 G, kdy jsme museli ležet na podlaze letadla, aby se nám něco nestalo. V oblouku nahoře jsme zažili stav beztíže, který trval 22 sekund. Takových parabol jsme udělali celkem třináct. V dalších třech parabolách jsme si vyzkoušeli i simulaci gravitace jako na Marsu, kdy jsme mohli dělat třeba kliky na jedné ruce, salta, nebo jako na Měsíci, kdy byl opět prostor pro nějaké blbosti. Před letem jsme dostali silný Kinedryl, abychom neztratili důstojnost, ale i přesto bylo šest sáčků použito. Já jsem to zvládl bez problémů a kdybych mohl letět znovu, Kinedryl bych si nevzal, protože jsem po něm byl hodně utlumený,“ popisuje David a dodává, že zážitek to pro něj byl neskutečný. Na samém začátku letu přivítání prezidentem České republiky, pak setkání se známými osobnostmi, které také letěly. A prožitek stavu beztíže! „Bylo to jako plavat ve vodě ale bez vody, kde se snažíte se odrážet, ale není od čeho,“ popisuje David, jak on sám to vnímal a přidává konkrétní zkušenost: „V první mikrogravitaci začali všichni ječet, takže nebylo slyšet vlastního slova. Když nám řekli, že si máme lehnout na zem kvůli přetížení, nikdo to nezaregistroval. Byl to hodně chaos. Stalo se mi, že jsem si v klidu poletoval nahoře u stropu a najednou bác.“
David Svoboda využil nabídku, která se nemusí víckrát opakovat, chytil příležitost za pačesy a díky tomu okusil pocity astronautů ve vesmíru. Odnesl si nejen nezapomenutelný zážitek, ale i hlubokou zkušenost. „Jsem strašně rád, že Česko, ač malá země, dokáže dělat tak obrovské věci pro děti. A hlavně bych chtěl vzkázat lidem, ať nejsou líní, ať mají nějakou zálibu, jdou si za ní a nenechají se odradit občasným neúspěchem. Sám vím, jak pro mě bylo těžké udělat první krok, ale dokopal jsem se a teď z toho mám obrovské zisky. I když to třeba napoprvé nevyjde, tak to zkuste znovu a znovu, jednou se to podaří,“ zdůrazňuje David Svoboda.
Martina Strnadová
