Meziříčský uličník aneb Zajímavé domy v našem městě
Zveřejněno 20. 8. 2026 8:17
Opustili jsme ulici Komenského a dostáváme se na náměstí, proto se dnes budeme věnovat tomuto prostoru.
Dům kdysi vdovy Kotvinky byl v průběhu 17. století natolik zničen, že jej vrchnost musela znovu vystavět. Dům „od předešlé vrchnosti nákladem vystavěný vedle pivovaru panského ležící“ koupil 30. 9. 1677 krejčí Jan Kuchař za 80 zlatých rýnských. Po něm dům vlastnila rodina Plachetkova. Od své matky Zuzany Plachetkové dům převzal 20. 1. 1692 Augustin Plachetka jinak Trnka. Sice jej plánoval k užívání „pro sebe, manželku a dědice“, ale již 30. 7. 1699 dům prodal svému bratru Václavovi. Ani ten nebyl majitelem dlouho. Dne 16. ledna 1701 dům koupil Jan Strčanovský, opět za cenu 80 zlatých.
O tomto muži už jsme slyšeli v souvislosti s domem č. 7, kam se přiženil. Jím začíná půl druhého století majitelů z jedné rodiny. Jan zemřel 18. dubna 1742 ve stáří 65 let. V matrice je uvedeno, že byl kostelním hospodářem (oeconomus ecclesia). Oženil se celkem třikrát, ale závěť nesepsal. Zůstali po něm tři synové z druhého manželství a jeho třetí manželka Dorota s ročním synkem Františkem. Ani jeden ze synů nebyl plnoletý. Teprve v únoru roku 1745 převzal dům nejstarší syn Jan, v tu dobu devatenáctiletý. Dům byl označen za „hrubě zpuštěný“, takže byl ohodnocen cenou 100 zlatých. Jan měl tedy každému ze svých bratrů vyplatit po 20 zlatých. Vdova Dorota měla nárok na světničku v domě, kterou mohla užívat až do smrti nebo případného provdání. Antonín se svého podílu vzdal, ostatní bratry Jan postupně vyplatil.
Antonín Strčanovský se stal jezuitou a misionářem. Působil v oblasti dnešního Mexika u indiánů kmene Tarahumarů. Po zrušení jezuitského řádu se vrátil do Velkého Meziříčí a dožil v rodném domě. On i jeho bratr Jan zemřeli v průběhu roku 1799. (Antonín 31. ledna, Jan 10. července). Dům v ceně 400 zlatých zdědil Janův syn, opět Jan Strčanovský. Ten byl výtvarně nadaný. Dochovalo se od něj několik rytin. Nejznámější je asi pohled na Meziříčí, ale vytvářel i obrázky poutních míst a svatých. Je také autorem portrétu svého strýce Antonína. Jím končí řada Janů Strčanovských, ale v rodině dům zůstává dál. V roce 1808 Jan Strčanovský odstoupil dům svému nevlastnímu synu Františku Bloudkovi, s jehož matkou Annou, vdovou po místním sládku Matěji Bloudkovi, se oženil 25. 8. 1807. Vymínil si pro sebe a manželku bydlení v horním patře domu, pro svého bratra Antonína a sestry Josefku a Annu zajistil bydlení v dolním patře až do smrti. Hodnota domu činila 900 zlatých. Jan Strčanovský zemřel 25. 6. 1814.
František Bloudek byl také sládkem. Když se 22. 1. 1826 oženil s Johanou Libischovou, připsal jí dům v ceně 600 zl. Manželé ale v domě nebydleli, v roce 1857 je sčítání obyvatel zachytilo v sousedním domě č. 13. Johana zemřela 16. ledna 1858. Majitelem domu se opět stal František Bloudek, ale ten zemřel 26. 5. 1864. Po otcově smrti dům zdědily jejich dcery – Eleonora Kniesová, Karla Kürzová, Jana Lendlová, Františka Vaňková a Bedřiška Bloudková. V roce 1857 v domě bydlela Karolína s manželem Adolfem Kurzem, obchodníkem, a se synem. Eleonora Kniesová dům od sester vykoupila a v roce 1865 byla jedinou majitelkou ona. V domě bydlela s manželem Františkem Kniesem, sládkem, se čtyřmi syny a dcerou. Synové kromě nejmladšího už se živili sami, byl mezi nimi sládek, myslivec a diurnista u poštovního úřadu v Brně. Nejmladší byl žákem místní rolnické školy. Ve druhém bytě bydlela další ze sester, vdova Františka Vaňková.
V roce 1876 dům koupil knihtiskař Jan Florián Šašek s manželkou Anežkou za šest tisíc zlatých. Postupně získali oprávnění k prodeji i výrobě knih. V domě bydleli se syny Františkem, Aloisem a Eduardem. Byt s nimi sdílel i knihařský pomocník, dva učňové a služka. Dalším obyvatelem domu byl úředník Karel Werner a jiný úředník Ferdinand Chudý zde žil s manželkou, dcerou, synem a služkou.
Roku 1889 J. F. Šašek zemřel. Majitelkou domu se stala vdova Anežka, která zde žila spolu se syny Františkem a Aloisem. V bytě bydlela také příbuzná, která navštěvovala měšťanskou školu, dále dva učedníci a služka. Jiný byt obýval c. k. okresní sekretář František Schadek s manželkou, synem, dvěma dcerami a služkou.
S vedením tiskárny pomáhal vdově František Frgal, za kterého se 7. 5. 1894 provdala. V roce 1894 dům vyhořel, a ztratil tak svoji renesanční podobu. V roce 1900 byl Alois Šašek na vojně a jeho starší bratr František se odstěhoval. Kromě manželů Frgalových žilo v domácnosti pět učňů a dvě služky. Jedním z učňů byl Jan Mucha, který si později otevřel vlastní tiskárnu. V domě byly i další byty. Bydlel zde berní inspektor JUDr. Josef Honzík, ředitel měšťanských škol Josef Podhorný s manželkou, dvěma dcerami a synem a katecheta reálky P. Karel Vystrčil.
Alois Šašek se snažil převzít tiskárnu jako své dědictví po otci. Po neshodách se František Frgal oddělil a zřídil si vlastní tiskárnu v domě č. 10, v listopadu 1904 však zemřel. Vdova Anežka dál žila v domě č. 12. V roce 1910 měla služku a na stravu ještě více než devadesátiletou Karolinu Apetaurovou. V domě bydlel také Alois Šašek s manželkou Olgou a dvěma dcerami. S nimi žil švagr Vladimír Čech ml., dva učňové a služka. V dalším bytě bydlel staniční mistr železnice Adolf Herzog s manželkou a tchyní. Pak zde žil ještě ředitel Podhorný s manželkou, dvěma dcerami a synem. Syn studoval univerzitu, jedna dcera byla učitelka a druhá absolventka průmyslové školy.
V roce 1919 Alois Šašek ovdověl, a ještě ve stejném roce se podruhé oženil s učitelkou Pavlou Řehořkovou. V domě žil s manželkou, třemi dcerami z prvního manželství a synem Vladimírem, který se narodil v roce 1920. Do domácnosti patřila kuchařka, služka a dva učedníci. V dalších bytech bydlel katecheta P. Karel Vystrčil, profesor reálky František Štěpánek s manželkou a Julie Vilímková, manželka fotografa Vilíma Vilímka, s dcerou Vratislavou.
V roce 1933 Alois Šašek zemřel a dům i tiskárnu zdědil jeho syn Vladimír. Protože ještě nebyl plnoletý, vedla tiskárnu jeho matka Pavla Šašková. Vladimír Šašek převzal tiskárnu od 1. 1. 1945, v roce 1948 však byla znárodněna a pod různými názvy pracovala dále.
Marie Ripperová
