Kapela, která tři a půl dekády zpívala Velkému Meziříčí
Zveřejněno 11. 2. 2026 8:42
Božíhodový koncert Geneze v kostele svatého Mikuláše v posledních desetiletích patřil neodmyslitelně k tradičnímu vánočnímu programu ve Velkém Meziříčí. Pětadvacátého prosince 2025 kapela posluchačům oznámila, že vystoupila naposled. „Nestalo se nic mimořádného, prostě jen nazrál čas,“ shodují se členové hudební skupiny, která hrála, zpívala a rozdávala radost svým posluchačům dlouhých pětatřicet let.
Geneze, původně Genesis, vznikla v dubnu roku 1990. Zakládající členové vycházeli z pěveckého souboru Campanella. „Po revoluci začaly vznikat gospelové kapely, frčely spirituály a my, kteří jsme se znali ze sboru, jsme se domluvili, že bychom to mohli společně zkusit po svém. Tak jednoduše skupina vznikla,“ říká Věra Novotná, která je dnes v Genezi poslední z těch úplně původních členů. Spolu s ní v dubnu 1990 Genesis zakládali Oldřich Inochovský, kapelník, Karel Kaštan, Luboš a Dana Konvalinkovi a Stanislav Havelka. Koncerty zvučil Tomáš Ouředníček a hned od začátku je slovem provázela Ludmila Vidláková.
„V začátcích mi průvodní text psal Joel Ruml. Měli jsme od něj obrovskou podporu, stejně jako od děkana Jana Peňáze,“ podotýká Ludmila. „Já jsem přišel do Geneze v prosinci 1993 jenom na záskok a už jsem zůstal napořád,“ doplňuje Lubomír Polášek. Během tří desítek let kapelou prošli muzikanti Ludvík Kyselý, Miloš Motyčka, Jiřina Peroutková, na několika koncertech se objevili také Martin Karásek, Jiří Vlček, Josef Burian a mihli se tu i Jakub Šimon a Radek Polášek. Teď, v posledních asi patnácti letech, Geneze vystupovala v ustálené sestavě Luboš Polášek, Věra Novotná, Alena Karásková, Markéta Štouračová, Radka Zedníčková a Jaromír Plešák.
Ve svých počátcích našli muzikanti zázemí v Husově domě, kde začali ladit svůj repertoár a zkoušet spirituály, křesťanské i folkové písně. Vzhledem k tomu, že se většina z nich hlásila ke křesťanství, při hledání jména pro novou skupinu vyšli z první knihy Mojžíšovy a zvolili název Genesis. „Naše prvotní vzory byli Spirituál kvintet, Žalman, Nedvědi, Brontosauři,“ vzpomíná na začátky Luboš Polášek a dodává: „Záhy se ukázalo, že Olda Inochovský je skvělý skladatel a tvoří nádherné písničky. Tak jsme začali hrát vlastní tvorbu, která pro nás byla, zejména při vystupování na festivalech, zcela zásadní. Po jeho odchodu už jsme žádné nové autorské písně neměli. Předělávali jsme aranžmá méně známých písniček, hledali jsme například neznámé věci od Ulrychovců, anglické písně a capella a podobně.“ Postupně se tak vyprofilovali jako folková vícehlasá kapela postavená na vokálech.
Skupina Genesis začala koncertovat nejdřív ve Velkém Meziříčí, posléze za hranicemi města a brzy zamířila i na festivaly, přehlídky a hudební setkání, jakými byly Horácký džbánek, Prázdniny v Telči, Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Její vystupování vyvrcholilo roku 1996 účastí na celonárodní soutěži Edice talent, kde uspěla. Soutěž vyhlásilo pražské vydavatelství Popron music spolu s časopisem Folk a country. Zúčastnilo se tehdy sto šedesát neprofesionálních skupin a v prvním kole porota vybrala jedenačtyřicet, jimž Popron zařadil dvě písně na kompakty a kazety. Kapela Genesis byla mezi nimi. V květnu 1996 už skupina nahrávala v brněnském studiu písničky pro Český rozhlas. Nastal čas pro změnu názvu. Skupina se přejmenovala na Genezi. Významně totiž rozšířila prostor své působnosti a její původní název Genesis by jí mohl dělat těžkosti. „Často nám někde předhazovali: Kde máte Collinse?“ podotýká Luboš Polášek. Geneze plynule pokračovala v kolotoči zkoušení a koncertování. „S nabídkami k vystoupením se doslova roztrhl pytel, pro jedno jsme odříkali druhé, kličkovali jsme, vybírali, přebírali. Strážnickou Zahradu, celostátní vrcholový festival folku a country, jsme si ale ujít nenechali,“ napsal tehdy pro týdeník Velkomeziříčsko Oldřich Inochovský. Geneze toho roku (1996) jela do Strážnice již počtvrté. A udělala dobře. Byla by totiž velká škoda zahodit šanci, když se v konkurzu bezmála čtyř stovek kapel a písničkářů dostala do skupiny sedmadvaceti finalistů a v soutěži O krtečka se umístila v první polovině finálové soutěže (13. místo). Účasti na Zahradě ve Strážnici, festivalu, který začal nahrazovat Portu, jež umírala na úbytě, si všichni z Geneze velmi cení. Do Strážnice se totiž sjížděla hudební esa folku a country. „Máme odtud jednu dobrou příhodu,“ vzpomíná Luboš na soutěž O krtečka: „Podle pravidel každá účinkující kapela vystoupila na pódium, zahrála tři písničky a odešla. A hned se drátovala další kapela. Odsýpalo to, ale chvíli vždycky trvalo, než mohla vystoupit další, takových pět šest minut. Proto tam byl připravený Honza Nedvěd v té své modré košili, aby rychle zahrál nějakou svoji písničku Kamínky, Ptáčata… a když byla další kapela připravená, odešel. Přišli jsme na řadu my, zadrátovali jsme se hodně rychle, takže Honza Nedvěd ani nestihl dozpívat. Stál před námi na forbíně a hrál Slunovrat. A my jsme spontánně začali zpívat s ním. A najednou jsme v odposleších slyšeli zvukaře: To je dobrý, já vás dám ven! A Honza za sebou v tu chvíli uslyšel sbor, udiveně se otočil, dozpívali jsme společně a měli jsme obrovský aplaus.“
Nejen festival ve Strážnici byl pro začínající kapelu inspirujícím místem, kde mohla krůček po krůčku pronikat do hudební branže a na vlastní kůži zjišťovat, jak to v ní chodí. „Geneze musela odolávat zas o stupínek silnějšímu a průraznějšímu tlaku folkrockového stylu konkurenčních kapel, který se tehdy začal prosazovat, zatímco Geneze razila decentní akustické podání, což oceňovali posluchači, pořadatelé i kritici jako příjemnou změnu,“ komentoval tehdy Inochovský.
V té době dozrál čas na vydání prvního vlastního cédéčka. Roku 1998 vzniklo autorské CD Malý svatebčan a Geneze ho nahrála u Tomáše Ouředníčka ve studiu Music Data. Většinu písní, text i hudbu, složil Oldřich Inochovský, jen na některých se podíleli i další členové Lubomír Polášek, Ludvík Kyselý, Dana Konvalinková, Zdena Polášková a Miloš Motyčka. Další CD Geneze natočila bezmála o deset let později, roku 2007. Byly to částečně autorské Vánoční ozvěny odkazující na pravidelné vánoční koncertování v kostele.
Festivalová éra trvala zhruba do roku 2008–2009. V podstatě do té doby, dokud vystupování zvládal kapelník Oldřich Inochovský, který byl tou dobou již velmi nemocný. „Z hudebního hlediska byly festivaly strašně fajn, ale my jsme to ani dlouhodobě nechtěli dělat jako jiné kapely, být pryč víkend co víkend. Bylo to pěkné, ale žralo to čas,“ říkají jednohlasně členové Geneze. „Trpěly i naše rodiny, když jsme na několik dní odjeli. Chtěli jsme to omezit, zklidnit a hrát víc jen tak pro radost,“ dodává Věra Novotná. Posledním nosičem, který Geneze vydala, se tak stalo DVD se záznamem z koncertu na zámku ke dvaceti letům skupiny v létě 2010. „Pro mě byl ten koncert z celé éry Geneze tím nejvýznamnějším. Objevili se tam spolu s námi všichni bývalí členové a bylo to nádherné shrnutí našeho vystupování. Olda Inochovský tím tehdy žil, dělal všechno pro to, aby to proběhlo a klaplo. A pak přišly Vánoce a Olda už mezi námi nebyl,“ připomíná Lidka Vidláková.
„Pro mě osobně je milníkem v životě kapely právě koncert 25. prosince 2010. Ten den ráno umřel Olda a my jsme se dokázali semknout a celý koncert odehrát, aniž bychom to někomu řekli. Až na konci Lidka posluchačům sdělila, že Olda dneska vstoupil do hudebního nebe. Bylo to těžký a beru to jako vrchol. Jsem na to dodnes hrdej,“ připojuje svůj silný zážitek Luboš Polášek.
V posledních letech Geneze koncertování omezila. Hrávala o velikonočních a vánočních svátcích, později už víceméně jen 25. prosince. Lidé si na ten božíhodový koncert zvykli. Kapela mívala pravidelně plný kostel lidí. Poslední letní vystoupení měla někdy před třemi roky na kulturním létě. „Kapela v podstatě tři čtvrtě roku hibernovala, pak na podzim jsme se sešli, něco secvičili, udělali pěkný koncert, dalších 14 dní jsme z toho žili, jaké to bylo fajn, no… a pak se zase dalšího třičtvrtě roku nic nedělo. A tak jsme si řekli, že už nic nového stejně neuděláme, je pro nás čím dál tím těžší se scházet a něco secvičovat. Rozhodli jsme se, že to teď o Vánocích uděláme naposled a dáme do toho ty nejlepší fláky, které máme,“ vysvětluje Luboš. „Všichni se nás ptají proč. Mají pocit, že se muselo něco stát, ale nestalo, prostě jsme se na tom shodli. Nastal čas,“ dodává Radka Zedníčková a ostatní se přidávají. „Já si říkám, že je možná lepší přestat v nejlepším, a ne až to nepůjde,“ zdůvodňuje Alena Karásková. „Přesně, každý rok jdeme o půl tónu níž. Musíme přestat, dokud z toho máme sami ještě dobrý pocit. Tak to prostě je. Nechceme čekat na to, až by lidi řekli, co tam pořád ještě děláme,“ potvrzuje Věra Novotná. „Uvidíme, nikdy neříkej nikdy. Nechceme nikomu dávat plané naděje, ale ptal jsem se na faře a termín na rok 2026 mají pořád volný,“ podotýká s úsměvem Luboš.
Společné koncertování dávalo členům kapely sounáležitost, společnou radost a dobrý pocit, když to sedlo. Všichni rádi zpívají a bavilo je tvořit a předávat energii lidem. „Nikdy jsme mezi sebou neměli žádné pnutí, těšili jsme se na sebe i ohlas posluchačů. Nabíjelo nás to,“ shodují se všichni a přidávají poděkování fanouškům za dlouholetou přízeň. „Všem našim posluchačům chceme vzkázat, ať nejsou smutní. Ať si v sobě zachovají to krásno z našich koncertů, protože stejně krásno jsme měli v duších i my,“ uzavírá Luboš Polášek.
Martina Váchová
