Deset let pomoci, která spojuje: Odkaz hraběte žije dál
Zveřejněno 10. 4. 2026 8:02
Nadační fond Františka Podstatzky Lichtensteina pomohl už stovkám potřebných a ještě více lidí stmelil a motivoval k dobročinnosti. František Podstatzky Lichtenstein, šlechtic krví i duchem, filantrop, založil nadační fond v dubnu roku 2016 s hlavním cílem – pomáhat zdravotně postiženým, handicapovaným, vážně nemocným a sociálně slabým lidem, pořádat a zajišťovat koncerty, výstavy, vyvíjet muzejní činnost, a také vzdělávat veřejnost a zvyšovat její informovanost v oblasti kultury a dědictví rodu Podstatzkých a Lichtensteinů. O odkaz hraběte Františka, který v prosinci téhož roku zemřel, pečují správci fondu Hana Sklenářová a Jaroslav Pavlas.
Jak se za 10 let poslání nadačního fondu vyvinulo?
Jaroslav Pavlas (JP): Poslání nadačního fondu zůstává stejné tak, jak bylo dáno jeho zakladatelem Františkem Podstatzky Lichtensteinem. Fond byl zřízen výhradně a bezprostředně pro dosahování veřejně prospěšného účelu s cílem všestranně pomáhat potřebným v rámci Kraje Vysočina. Pro svoje začátky nabyl peníze z pozůstalosti hraběte Františka, který tak dal fondu základ duševní i finanční.
Jedním z vašich cílů je zvyšování povědomí o historii a kulturním dědictví rodu Podstatzky Lichtenstein. Proč je podle vás důležité odkaz připomínat a jakým způsobem to děláte?
Hana Sklenářová (HS): Myslím si, že už samotným organizováním koncertů nadační fond povědomí o nich zvyšuje. Troufám si říct, že veřejnosti jsou osudy tohoto šlechtického rodu za deset let činnosti fondu známější. Podařilo se nám zajistit dotisk knihy Sedm životů o osudech hraběte Františka Podstatzky Lichtensteina od spisovatele Vladimíra Votýpky, kterou s ním hrabě sepsal ještě za svého života. Mám radost, že je o knihu stále velký zájem a dostává se nám pozitivní zpětné vazby od čtenářů, kteří tuto knihu dále kupují i pro své blízké. Osudy našeho zakladatele jsou podle jejich ohlasu velice poutavé a inspirující. Málokdo si dokázal představit, čím hrabě František za svého života prošel.
JP: Snažíme se, aby se na celou rodinu Podstatzkých Lichtensteinů nezapomnělo, protože jejich život a konání jsou pro náš život příkladné a motivující.
Jaké formy pomoci poskytujete nejčastěji?
HS: Nejčastěji jde o sociální pomoc. Ovšem podle nás je všechno, co děláme, určitou formou pomoci. Jde zejména o podporu finanční, věřím však, že kulturní akce, které pořádáme, pomáhají také. Přinášejí lidem krásné okamžiky plné pohody a vlídnosti, a to potřebujeme všichni. Když člověk alespoň na chvíli zapomene na to, co ho trápí, odpočine si a pozitivně se naladí do dalších chvil, je to užitečné. A vzhledem k narůstajícímu počtu návštěvníků našich akcí se nám to, myslím si, daří.
Jak se během deseti let proměnily potřeby lidí, kterým pomáháte?
HS: Nezměnily se, nemoc si nevybírá.
Vybavíte si konkrétní příběh nebo projekt, který symbolizuje smysl vaší práce? Takový, který je nezapomenutelný?
HS: Nezapomenutelné pro nás bylo první seznámení se zástupci Oblastní charity Žďár nad Sázavou a náhled do její činnosti a zároveň seznámení s chodem a klienty velkomeziříčského denního stacionáře Nesa. Chodíme tam často a s klienty už se známe. Je krásný pocit, když se na nás usmívají od prvního okamžiku, kdy nás spatří. Nevidomí nás poznávají po hlase a když procházíme kolem nich, někteří nás pohladí, to je něco, co nás nabíjí na dlouhou dobu.
Vzhledem k tomu, že jsme se nikdy předtím s činností stacionáře nesetkali, otevřel se nám úplně nový svět. Hluboce se skláním před všemi, kteří v těchto službách pracují. Teprve tam jsem si uvědomila, co v lidském životě znamená zdraví, a byla jsem překvapená, jak pozitivní prostředí tam panuje. Vnímám velmi pozitivně, že tam chodí na návštěvu například gymnazisti. Je důležité, aby mladí lidé vnímali prostředí, ve kterém handicapovaní žijí, a s tím související potřebu pomoci. Bylo by skvělé, kdybychom je pro podporu nadchnuli a zapálili v nich plamen. Nesení pochodně pomoci, kterou zapálil hrabě František, považujeme za náš stěžejní úkol a snažíme se ho předávat dál. Nejenom penězi. Pomáhá třeba jen úsměv ráno na přechodu, pohladit starouška po ruce, to jsou drobnosti, na které občas rádi zapomínáme.
Úžasná je pro mě i každoroční návštěva turnaje O pohár nadačního fondu pro handicapované sportovce, který se koná v Osové Bítýšce. Akce má skvělou atmosféru, panuje tam vlídnost, pokora, přijetí, to je obohacující. Každému bych přála, aby to zažil.
Za deset let už má nadační fond vybudovanou pozici. Bylo zpočátku náročné získat si důvěru veřejnosti?
HS: Přiznám, že zpočátku ano, a zároveň musím přiznat, že jméno Františka Podstatzky Lichtensteina nám otevřelo dveře a otevírá je dosud.
Daří se vám udržet si pozornost veřejnosti i v době, kdy běží spousta charitativních projektů? Mají lidé zájem pomáhat spolu s vámi?
JP: Myslím, že ano. Pozornost veřejnosti naopak stále roste a lidí, kteří nám věří, přibývá. Hlásí se sami ať už jako dobrovolníci, tak i jako vystupující na našich charitativních projektech. Přinášejí nám spoustu nápadů, za což jsme jim vděční. Společná práce má hluboký smysl.
Kolik máte v současnosti partnerů – ať už těch, kteří pomáhají s vámi, či těch, kterým pomáháte vy?
HS: Máme jich mnoho, dobrovolníky budeme jen těžko počítat. Pomáhají nám při všech našich akcích. Vážíme si podpory Milana Dobrovolného a jeho společnosti, který je s námi od začátku.
Našimi stabilními partnery, k nimž míří pomoc, jsou především Oblastní charita Žďár nad Sázavou a Portimo Nové Město na Moravě, kteří jsou i našimi spolupracovníky v rámci přípravy a realizace akcí včetně koncertů. Přes oblastní charitu míří naše pomoc do denního stacionáře Nesa, přes Portimo zase k lidem v nepříznivé životní situaci. Teď jsme jim například pomohli dofinancovat stavbu nízkoprahového centra v Novém Městě na Moravě. Dále podporujeme Domácí hospic Vysočina a skrze něj pomáháme lidem na konci života a jejich rodinám. Pomáháme popáleným a jejich rodinám prostřednictvím žďárské organizace Popálky, onkologickým pacientům skrze Klub naděje, sportovcům s postižením prostřednictvím ICS Vysočina. Podporujeme i Vlastivědnou a genealogickou společnost a Loutkoherecký soubor při Jupiter clubu. Jsou to organizace, které dlouhodobě známe a věříme jim.
Spolupracujeme se základní uměleckou školou, římskokatolickou farností Velké Meziříčí a Netín, obcí Netín, nově i s gymnáziem.
Za podporu našich akcí děkujeme také městu Velké Meziříčí i Jupiter clubu a Velkomeziříčsku za mediální partnerství.
A samozřejmě bychom rádi poděkovali také našim blízkým, bez jejichž podpory a pomoci bychom nemohli tuto práci dělat.
Pořádáte koncerty, kulturní akce… Proč je podle vás důležité spojovat dobročinnost s kulturou?
HS: K tomu můžu říct jen, že hudba je lék na nemocnou duši. To říká s oblibou Josef Vaňhara, kterému chci také ze srdce poděkovat, protože je to člověk na svém místě. Spolu s Tanečním orchestrem ZUŠ již léta hrají na našich koncertech a přinášejí tam skvělou atmosféru. Jednoduše už sdílejí nadační život s námi.
JP: Pod nadačním fondem vystupuje i naše country skupina Weget. Hráli jsme seniorům v domě s pečovatelskou službou nebo klientům v denním stacionáři a vždycky to bylo velmi příjemné a přátelské setkání doplněné hudbou a písničkami. Vystupuje s námi i děkan Jiří Kaňa, který hraje na housle a mandolínu. Lidé si to užívají, přináší jim to rozptýlení a pocit pohody, i to je forma pomoci, udělat někomu pěkný den.
Naše činnost je různorodá, snažíme se pomáhat všemi možnými způsoby. Ať již poskytnutím peněz na stavbu zahradního domu či na nákup automobilu, ale i podporou nebo pořádáním kulturních, společenských i sportovních akcí, podporou osvěty a podobně.
Co považujete za největší úspěch nadačního fondu?
HS: To je těžké říct. Pro nás je největším úspěchem to, že realizujeme skutečnou pomoc tam, kde je to potřeba, a tak, jak si to hrabě František přál. Odměnou jsou nám spokojení návštěvníci našich akcí a úsměv na rtech těch, kterým jsme pomohli.
Jaké akce jste připravili k jubileu fondu?
HS: Letos, v roce desátého výročí založení nadačního fondu, budeme realizovat minimálně devět akcí, z nichž nejvýznamnější bude oslava 12. září 2026 v poutním areálu kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Netíně. V tento den bude slavnostně požehnána nová alej nesoucí jméno hraběte Františka Podstatzky Lichtensteina a odhalena jeho pamětní deska. Součástí oslav bude i bohatý kulturní program s překvapením.
JP: Nadační fond dlouhodobě spolupracuje s římskokatolickou farností na obnově celého poutního areálu v Netíně, který přímo navazuje na hrobku Lobkowiczů, v níž je hrabě František pochován. A protože měl k Netínu velice blízko už od svého dětství, ještě za svého života stihl z převážné většiny financovat rozsáhlou rekonstrukci varhan v místním kostele. My na jeho dílo navazujeme pomocí při rekonstrukci poutního areálu. Nyní usilujeme o to, aby v jedné z budov areálu vzniklo muzeum Františka Podstatzky Lichtensteina se stálou expozicí jeho předmětů a fotografií, které máme k dispozici. Do budoucna se tak celý areál s návazností na hrobku stane vzpomínkou na hraběte Františka a rod Podstatzkých Lichtensteinů.
HS: Ještě předtím, 21. května, slavnostně otevřeme zahradní dům v Nese, který jsme pro denní stacionář pomohli pořídit. Nadační fond na jeho výstavbu přispěl částkou 2.000.000 korun. Podporujeme zvelebení zahrady, která také ponese jméno Františka Podstatzky Lichtensteina, bude tam i jeho lavička a oblíbený strom.
Vidíte nějaké nové oblasti, kterým by se fond měl více věnovat?
JP: Chtěli bychom se víc zaměřit na pomoc seniorům. Touto otázkou se hrabě František na sklonku svého života zabýval intenzivně. Začali jsme za covidu a snažíme se v tom pokračovat. Snažíme se přinést seniorům kulturu a zábavu. Rádi bychom tyto aktivity zintenzivnili ve spolupráci s místními organizacemi.
Která kulturní akce letošní sezónu nadačního fondu odstartuje?
HS: Nejbližší akcí je třetí ročník charitativního koncertu Společně pro dobrou věc, který pořádáme ve spolupráci s Oblastní charitou Žďár nad Sázavou 19. dubna v 16 hodin ve velkém sále Jupiter clubu. Lidé se mohou těšit na bohatý kulturní a doprovodný program pro celou rodinu, přivítáme Taneční orchestr ZUŠ, nemocničního kaplana Sylwestera Jurczaka s fenkou Máňou, pěvecký soubor gymnázia, kapelu Na pohodu, taneční obor ZUŠ, kapelu Pepíčkovo štěstí a závěrem smíšený orchestr ZUŠ.
Martina Váchová
