Zapomenutí hrdinové: Cesta domů skončila v Praze
Zveřejněno 9. 7. 2026 12:32
Velké Meziříčí má bohatou historii, do které se zapsala nejedna osobnost. Na některé se ovšem zapomíná. Mezi takové patří jak legionáři, tak vojáci, kteří prošli peklem front první světové války. V našem seriálu chceme připomenout osudy některých z nich.
Stanislav Marek, zedník ze Lhotek, prožil svá válečná léta v Itálii. Po skončení války se ještě zapojil do bojů na Slovensku, ale zákeřná nemoc jej dostala do nemocnice v Praze. Pojďme se seznámit s jeho osudem.
Stanislav Marek se narodil 13. dubna 1895 ve Lhotkách číslo popisné 40, a to jako syn domkáře Josefa Marka (narozen 3. dubna 1857 v Oslavě), jenž byl synem Františka Marka z Oslavy a jeho ženy Marie rozené Zelinkové. Matkou Stanislava byla Josefova manželka Marie (narozena 3. února 1856), dcera pololáníka ve Lhotkách Josefa Krejsky a jeho ženy Františky rozené Nestrašilové. Rodiče se brali 9. února 1880.
Stanislav měl bratry Františka (narozen 18. července 1882) a Josefa (narozen 19. ledna 1888) a sestru Marii (narozena 6. července 1885).
Stanislav Marek se vyučil zedníkem, ale přišla válka, a i on musel na frontu. Bojoval na italské frontě ve svazku 11. pěšího pluku. Do zajetí padl během jedenácté bitvy na Soči, a to 19. srpna 1917 u Mediazza. Skončil v zajateckém táboře v Padule, kde se 19. ledna 1918 přihlásil do československých legií, přijat byl 16. dubna 1918 a zařazen byl k 32. pěšímu pluku, se kterým se zúčastnil bojů na Doss Alto.
Skončila válka a jeho pluk odjel bojovat proti Maďarům na Slovensko. Jenže u Stanislava Marka se začaly projevovat příznaky tuberkulózy. Místo domů do Lhotek putoval do špitálu v Praze. Svůj boj se zákeřnou nemocí bohužel 25. září 1920 prohrál.
Pohřben je na Olšanských hřbitovech pod bílým křížem v areálu Čestného vojenského pohřebiště obětí první světové války na 2. obecním hřbitově.
Jeho bratr František taktéž bojoval na italské frontě, on ovšem u železničního pluku. Byl raněn a 8. srpna 1918 zemřel v záložní nemocnici v Urfermais v Tyrolích. Pohřben byl o dva dny později na vojenském hřbitově v Meranu. Druhý z bratrů Josef žil před válkou v Tasově a do války odešel s jihlavským 81. pěším plukem, se kterým odjel na srbskou frontu (IV. prapor) a od 9. září 1914 byl veden jako nezvěstný. Domů se nikdy nevrátil.
Rodinné hospodářství převzala vdova po Františkovi Anna (narozena 28. června 1883), dcera pololáníka z Vlčatína, číslo popisné 2, Jana Pacala a jeho ženy Marie rozené Horké. Ta se 25. ledna 1921 provdala za řeznického pomocníka Josefa Hlaváče z Radostína. Spolu pak vychovávali Františkovy děti Františka (narozen 9. prosince 1907), Antonii (narozena 10. června 1908) a Josefa (narozen 25. prosince 1915).
-pch-
