Meziříčský uličník aneb zajímavé domy v našem městě: Náměstí

Zveřejněno 2. 7. 2026 9:20

Opustili jsme ulici Komenského a dostáváme se na náměstí, proto se dnes budeme věnovat tomuto prostoru.

Náměstí

Náměstí bylo již od vzniku města centrem dění. Vycházely z něho hlavní ulice, na východ směrem k Brnu Dolní (Panská, Komenského), na západ k Jihlavě Horní (Radnická, Palackého). Třetí, Vrchovecká (Tyršova), byla až do roku 1932 poměrně úzká a klikatá.
Na náměstí se konaly pravidelné týdenní i výroční trhy. Řečeno dnešní terminologií, na týdenních trzích bylo možno zakoupit běžné potraviny, zatímco na výročních se prodávalo spotřební zboží. Konání výročních trhů (jarmarků, z něm. Jahrmarkt) byla výsada udělovaná panovníkem. Meziříčí mělo výročních trhů pět: na sv. Fabiána a Šebestiána (20. 1.), po Provodní neděli (první neděle po Velikonocích), na sv. Prokopa (4. 7.), na sv. Havla (16. 10.) a na sv. Mikuláše (6. 12.). Konaly se vždy celý týden kolem určeného termínu.
Protože byl na náměstí kostel, v minulosti i se hřbitovem ohrazeným zdí, konaly se tam také církevní slavnosti – Boží tělo, svěcení zvonů, a byly tam vítány vzácné návštěvy, ať už to byl majitel panství, biskup nebo prezident. Před kostelem nechal Martin Bukovský roku 1856 postavit litinový kříž v ohrádce. Ten zde byl až do roku 1961, kdy byl přesunut na starý hřbitov.
Na náměstí byla kašna, do které chodili pro vodu obyvatelé okolních domů, kteří neměli vlastní studnu. Aby v ní voda nezamrzala, byla na zimu obkládána otýpkami slámy nebo hrachoviny a zakryta dřevěným bedněním, do kterého vedly dveře.
Náměstí bylo informačním zdrojem. Lidé se zde přirozeně setkávali a vyměňovali si důležité informace nebo drby. Byly zde „vybubnovány" důležité zprávy i nařízení. Naposledy tak byla ohlášena mobilizace v 1. světové válce, pak už se používal rozhlas. Tyto informace se vyhlašovaly i v kostele z kazatelny.
Svou roli mělo náměstí i v trestním řízení. Prováděly se zde mírnější exekuce, třeba výprask lískovkou nebo vypalování cejchu nežádoucím osobám. Byly zde dva pranýře – jeden na rohu radnice a druhý u kostela, kam se za trest přivazovali (a ukazovali) provinilci.
Kolem náměstí vyrostly honosné domy bohatých obyvatel města, ve kterých byly provozovány obchody, řemeslná výroba i hostinské činnosti. Vlastník si často vystačil s příjmy plynoucími z jeho postavení „majitele realit" a tyto prostory pronajímal.
Zatímco tvar náměstí určovala okolní zástavba, povrch i využití plochy se měnilo. Hlavní silnice z Brna na Jihlavu vedla přes náměstí úhlopříčně. Okolní plochy sloužily v neděli jako korzo. V 18. století bylo náměstí dlážděno plochými kameny, tzv. kočičími hlavami. Od té doby bylo několikrát předlážděno. Například v roce 1909, kdy se očekávala účast císaře Františka Josefa a dalších hodnostářů na manévrech, bylo náměstí vydlážděno žulovými kostkami.
Na počátku 20. století byly na náměstí vysázeny dvě řady lip, které byly udržovány nižší, aby nad jejich korunami mohl vyniknout svatojánský (ne morový, jak se nesprávně říká) sloup připomínaný už v roce 1706. Po vzniku Československa byla uprostřed mezi lipami dne 1. 5. 1919 zasazena Lípa svobody. Na podzim roku 1939 psalo Velkomeziříčsko, že městská rada na návrh arch. Vladimíra Neumana uvažuje o zřízení parčíku. „Prostor mezi sochou sv. Jana a kašnou by byl oset travou a vyvýšen. Takto by vznikl uprostřed náměstí travnatý koberec, který by jistě značně přispěl k jeho pěknému vzhledu." Vzhledem k okolnostem však k realizaci zřejmě nedošlo.
S rozvojem motorismu se na náměstí objevily benzinové pumpy a parkovala zde auta a motocykly. Před místními hotely zastavovaly autobusy příležitostné, později pravidelné autobusové dopravy. V roce 1953 byly z náměstí všechny benzinové čerpací stanice odklizeny a prodej benzinu byl soustředěn na Hornoměstské ulici.
V té době byla horní strana náměstí využívána jako autobusové nádraží. Aby měli pracující kde čekat, bylo v roce 1953 v 1. patře Obecníku otevřeno kino Čásek. V odpoledních hodinách až do odjezdu autobusů se zde promítaly krátké filmy. Další možnost pobytu v teple nabízela čítárna a knihovna v přízemí Obecníku. V roce 1959 byly za kostelem postaveny zděné veřejné záchodky.
V roce 1959 byla vozovka státní silnice přeložena na horní stranu náměstí a vyasfaltována. Autobusové nádraží bylo přeloženo k novému nádraží, na Novosadech a Hornoměstské ulici zůstaly zastávky. V 70. letech byla doprava převedena do ulice Pod Hradbami a náměstí přestalo být součástí hlavní trasy. V té době zastavovaly autobusy zase na náměstí, tentokrát na dolní straně.