Ze zámku (54): Koupaliště ve městě ve fondu fotodokumentace
Zveřejněno 27. 8. 2026 10:35
Čas po svátku sv. Anny sice oznamuje chladnější rána, přesto se s letní tematikou ještě neloučíme. Nezabrání nám v tom ani sv. Vavřinec, který dle pranostiky „dá létu prvý žďuchanec“. Užívejme slunce, dokud to jen jde, a vyrazme na plovárnu!
Ta nejoblíbenější stávala na místě dnešních sádek Moravského rybářského svazu. O její věhlas se zasadil továrník Karel Jelínek, který ji přes svou vážnou chorobu nezlomně vedl a postupně vylepšoval. Na žánrových fotografiích Rudolfa Skopce opatřených číslem a dnem, kdy byly pořízeny, se již objevuje smělý název „Lidové lázně Riviéra“. Jejich prostřednictvím tak můžeme prožívat horké dny uprostřed léta v pohádkovém místě nedaleko centra, kde potřebný stín dodávají po obvodu vysázené listnaté stromy. Lze se vydovádět na skluzavkách, skočit šipku z různě vysokých skokánků, plout na voru či na lodičce, to vše v nejnovějších modelech plavkové módy, s puntíky a pruhy.
Nabídka v 30. čísle Velkomeziříčska z roku 1925 nám sdělí mnohé o majitelově velkorysosti. Poukazuje totiž na možnost ubytování „s celým zaopatřením a komfortem, pro vojsko, nemajetné členy hasičských sborů, Červeného kříže, samaritány a členy Sokola, četnictva a nemajetné dělníky bezplatně, dokud budou volny“. Přeneseme‑li se dále do víkendových dnů 8. a 9. srpna 1925, oslavíme 20. výročí založení lázní. Čeká nás bohatý program, jako jsou např. závody na loďkách, řeckořímský zápas či Benátská noc při osvětlení elektrickými reflektory a lampiony. Můžeme si také zatančit a účastnit se kabaretu, děti zabavit na úzkokolejné dráze či v dětském koutku. A komu by snad letní žár způsobil úžeh nebo by požil přespříliš dobrot z nabízené kuchyně, může se spolehnout na lázeňského lékaře Otakara Schücka. Bohužel nic netrvá věčně, a tak i někdejší sláva tohoto místa postupem času vyhasla.
Jinou možností ke koupání byly dvě vodní nádrže, které v sevřeném a poněkud chladnějším Balinském (Anenském) údolí nechal počátkem 30. let vybudovat továrník František Sáblík. Odlehlé místo osadil lavičkami a dvěma besídkami, aby se návštěvníci mohli převléknout nebo schovat v případě náhlého deště. Pojmenoval ho po své choti Anně. S tímto místem měl velkolepé plány a chtěl zde zřídit léčebné sanatorium. Bohužel přišla válka a s ní i konec nadějím a snům.
Další koupaliště se nacházelo na Letné. Většinou sloužilo rekreantům, kteří sem v době první republiky jezdívali na letní byty, ale navštěvovali jej i turisté, kteří se v něm smočili, když putovali Nesměřským údolím po tzv. „Březinově stezce“. O tomto „novém, velikým nákladem zřízeném koupališti“ informuje reklamní text otištěný v 6. čísle časopisu Našim turistům z roku 1937. Koupaliště bylo zásobeno vodou z potoka, přitékajícího od Vysokého mostu, a bylo hojně navštěvováno do doby, než vzniklo moderní koupaliště Palouky.
Koupaliště Palouky
Fotografie, které máme v archivním fondu, nás oproti předchozím poněkud ochladí. Zachycují totiž koupaliště krátce po jeho vzniku v roce 1962, ovšem v zimních měsících. Během let zaznamenalo několik úprav, ať už to bylo snížení hloubky velkého bazénu, dostavba dětského bazénu a brouzdaliště pro nejmenší či renovace šaten pro veřejnost. Koupaliště bohužel neminula ani rozsáhlá oprava po povodni v roce 1985 a pro potěchu návštěvníků přibyl před dvaceti lety 60 m dlouhý tobogán.
Dana Cejnková, Muzeum VM
