Velké Meziříčí si připomnělo 80 let od konce války
Zveřejněno 7. 5. 2025 18:35
U památníku velkomeziříčské tragédie na hřbitově na Karlově se ve středu v podvečer sešli občané města, aby si připomněli nejen 80 let od konce druhé světové války, ale především 80 let od tragických událostí 7. května 1945 v jejich městě.
Věnce k památníku položil starosta města Alexandros Kaminaras, místostarosta Martin Kaman, senátor Josef Klement, poslankyně Eva Decroix, krajští radní Jiří Horký a Pavel Řehoř a další zástupci politických a společenských organizací ve městě.
„Dovolte mi zde připomenout nejen historii, ale i naši přítomnost. Po dlouhá desetiletí jsme hovořili o válce v minulém čase. Bohužel, mír není věčnou samozřejmostí. Válka se vrátila do Evropy," řekl mimo jiné ve svém projevu starosta města Alexandros Kaminaras a dodal: „Vážení, pečujme o mír – každý svým dílem. Hledejme, co nás spojuje, a ne, co nás rozděluje. Odmítejme lhostejnost. A buďme solidární nejen v čase války, ale především v časech míru. Mír je velmi křehký, cenný a rozhodně ne samozřejmý."
S projevy vystoupili i senátor Klement, poslankyně Decroix, krajský radní Řehoř a za pozůstalé Jitka Rousová a Ivan Mezlík. Báseň Josefa Čapka přednesla studentka velkomeziříčského gymnázia Zuzana Votoupalová. Pietní akt byl ukončen minutou ticha a státní hymnou České republiky.
Projev starosty města Velké Meziříčí Alexandrose Kaminarase
Každoročně v květnu si připomínáme konec druhé světové války – konfliktu, který navždy změnil dějiny Evropy i celého světa. Letos je tomu právě 80 let od chvíle, kdy se podařilo zastavit běsnění, které stálo životy milionů lidí, zanechalo po sobě rozvrácený kontinent a hluboké jizvy v lidských duších. Zde ve Velkém Meziříčí je naše vzpomínka spojená především s bolestivou událostí, kterou dodnes známe jako „Velkomeziříčskou tragédii".
Na samém sklonku války, v květnu 1945, zasáhla naše město vlna násilí, kterou zaplatilo životem sto nevinných lidí – především dospělých mužů. Během 3 dnů se tak svět mnoha místním rodinám doslova zhroutil. Zločin spáchaný ve chvíli, kdy mír byl na dosah, jen podtrhuje absurditu a krutost války. Ačkoliv od těch událostí uplynulo už osmdesát let, její stopy jsou v paměti města stále živé. Vzpomínáme dnes na jména obětí, na jejich rodiny, na bolesti, které přetrvaly celé generace.
Dovolte mi zde připomenout nejen historii, ale i naši přítomnost. Po dlouhá desetiletí jsme hovořili o válce v minulém čase. Bohužel, mír není věčnou samozřejmostí. Válka se vrátila do Evropy. Brutální agrese Ruské federace proti Ukrajině trvá už čtvrtým rokem a její následky jsou děsivé – tisíce mrtvých civilistů, statisíce padlých vojáků, zničená města, rozvrácené životy, miliony lidí na útěku. Zároveň sledujeme s hlubokým znepokojením i tragické dění na Blízkém východě. Konflikt mezi Izraelem a hnutím Hamás, který se znovu rozhořel s nebývalou brutalitou, přináší utrpení tisícům civilistů na obou stranách. Smrt dětí, ničení domovů, nenávist živená generacemi – to vše nám připomíná, jak křehký je mír a jak rychle může být nahrazen chaosem a bolestí.
Obrovské nebezpečí spočívá v lidské přirozenosti zvykat si na danost situace – tedy i na přítomnost konfliktu. Válku však nesmíme přestat vidět, nesmíme ji začít relativizovat, natož přijímat. Zůstávejme pevní v názoru, že útok proti svobodné zemi je nepřípustný, že lidský život má stejnou cenu v každém koutě světa. A že mlčení ke zlu znamená jeho podporu.
Při letošním pietním aktu na hřbitově Karlov jsem měl tu čest přivítat mezi řečníky zástupce státu a Kraje Vysočina, kteří svou politickou činností potvrzují, že před těmito věcmi nezavírají oči. Jejich práce není lehká, často čelí kritice a nepochopení. Proto jsem se je snažil podpořit, aby vytrvali. Stejně tak chci podpořit vás, kteří moje slova nyní čtete. Naše společná odvaha a hodnotová pevnost jsou důležitější než kdy dřív. Nikdo v tuto chvíli neví, kdy přijde konec války. Jisté však je, že přijde. Až k tomu dojde, bude to i díky těm, kteří neztratili víru a odvahu vydržet.
Vážení, pečujme o mír – každý svým dílem. Hledejme, co nás spojuje, a ne, co nás rozděluje. Odmítejme lhostejnost. A buďme solidární nejen v čase války, ale především v časech míru.
Mír je velmi křehký, cenný a rozhodně ne samozřejmý.
-pch-
