Sv. Václav odjel na ozdravnou kúru
Zveřejněno 4. 6. 2025 11:33
Už skoro tři sta let na sebe přes ulici Hornoměstskou hledí sv. Jan Nepomucký a sv. Václav. Před pár dny (27. května) ovšem sv. Václav zmizel. Byl odvezen do dílny brněnského restaurátora Jiřího Marka.
Socha je silně zanesená a porostlá mechem a lišejníky a zaslouží si důkladné očištění. To mohlo samozřejmě proběhnout i na místě, ale je tu problém, který je třeba řešit. Socha je totiž umístěná přímo nad starým kanálem, který se začíná propadat. Nevhodné je i velmi těsné parkování vozidel. Město bude řešit celkovou úpravu prostoru kolem sochy. Měl by tu vzniknout ostrůvek se zelení, díky kterému zmizí v těsné blízkosti parkující auta a také popelnice postavené hned vedle. Jak bude těsné okolí sochy vypadat, je ještě v řešení, ale už teď můžeme prozradit, že mimo jiné přibude lavička.
Restaurování sochy přijde radnici na 214 200 korun bez DPH. Na tuto akci se podařilo sehnat dotace z Fondu Vysočiny (program Památky 2025), a to ve výši padesáti procent.
Sv. Václav stál původně nejspíš u potoka
Propadající se kanál je pozůstatkem staré strouhy, která kdysi odváděla vodu z rybníka Jordánek do Balinky. Ta byla v místech, kde protínala silnici, zaklenuta a vznikl tak menší mostek. O strouze se zmiňuje Rudolf Dočkal v Kukátku velkomeziříčském z roku 1947. Ten naznačuje, že zmiňovanou strouhu využívala řada hospodářských stavení jako odpadovou stoku. Sochy sv. Jana Nepomuckého se stavěly převážně u vody nebo na mostech. Takže v 18. století musela být strouha od Jordánku funkčním potokem.
Sochy jsou dílem F. A. Jelínka
Sochy sv. Václava i sv. Jana Nepomuckého jsou z třicátých let 18. století a jsou dílem velkomeziříčského sochaře Františka Alexandra Jelínka. Ten pocházel z Kosmonos, kde se 31. července 1704 narodil. Jeho otec Martin Jelínek byl řezbářem, u něho mladý František získal základy, které pak rozvinul při studiu v Praze.
Na Moravu, konkrétně do Velkého Meziříčí, přišel mladý sochař v roce 1728. Tady položil i základy své rodiny (ženil se 24. ledna 1736 v Netíně, bral si Annu Pokornou). Ovšem často se stěhoval. Jeden čas rodina žila v Budišově, protože tu měl Jelínek velké zakázky o majitele zdejšího panství hraběte Paara. Později žil a pracoval v Náměšti nad Oslavou, kde v roce 1743, ve věku pouhých 39 let zemřel, a to pravděpodobně na nemoc sochařů – souchotě.
Jelínkova dílna ve Velkém Meziříčí se pravděpodobně nacházela na dnešní Sokolovské ulici, kde dnes stojí budova pošty. Dům, kde rodina Jelínkova bydlela, měl stát pod dolní zámeckou bránou. Jelínkovy sochy dnes můžeme obdivovat nejen ve Velkém Meziříčí, ale také v Budišově, Tasově, Náměšti nad Oslavou, Starči, Hodově, Náramči, Vladislavi, Stříteži, Kožichovicích, Otradicích či Třebíči.
Petr Chňoupek
