Uličník - dům č. 120
Zveřejněno 10. 12. 2025 10:02
Každý dům by mohl vyprávět – o stavbě samé, o majitelích nebo zajímavých nájemnících. Některé z nich si připomeneme. Stále zůstáváme v ulici Komenského, v minulosti nazývané Špitální, Dolní nebo Panská.
Jednopatrový řadový dům má dochovanou původní dispozici z první poloviny 16. století. Mírně zalomené uliční průčelí svědčí o tom, že dům v minulosti vznikl spojením dvou domů. Půlkruhově zaklenutý vjezd má po stranách patníky a je opatřený vraty s malými dvířky uprostřed. Vrata jsou zdobena umělecky kovaným klepátkem. Je to ovšem kopie, originál je uložen v muzeu. Ve výklenku průjezdu stávala barokní socha sv. Floriána 1,25 m vysoká. Dům je kulturní památkou.
V roce 1609 dům koupil kantor Bartoloměj Itali za 140 kop počtu moravského. Jak bylo tehdy zvykem, splácel jej po čtyřech kopách ročně, až v roce 1636 dům zcela splatil. V roce 1648 byl zpustlý dům prodán Řehoři Hálovi za 60 zl. moravských, které měl splácet Italovým potomkům. Na dobu dvou a půl roku byl dokonce osvobozen od kontribucí, aby mohl peníze využít na obnovu domu. Zřejmě dům nesplatil, protože v roce 1663 dům prodával Bartolomějův syn Fabián Itali. Ten v zastoupení bratra Mikuláše, který byl v tu dobu vojákem, i švagra Pavla Špíny, manžela sestry Kateřiny, prodal dům Mikuláši Ránoveselému. Protože byl dům v předešlém roce poškozen povětřím, činila kupní cena jen 16 zlatých. V roce 1680 se stal majitelem Mikulášův syn Vavřinec Ránoveselý.
Roku 1718 koupil dům od dědice Antonína Ránoveselého Václav Koranda, který mu dal jako protihodnotu svůj dům o několik domů blíže ke kostelu a zbytek splácel. V roce 1761 dům zdědil jeho syn Josef, který vyrovnal otcovy dluhy a ještě téhož roku dům vyměnil se soukeníkem Františkem Kalabem za jeho dům ve Vrchovci. Dům v Dolní ulici měl hodnotu 600 zlatých, zatímco dům ve Vrchovci měl cenu nižší. Proto Kalab přidal ještě 150 zlatých hotově, k tomu „cent vlny, sukno na šaty, též manželce jeho na kožíšek“. Přesto mu zbyly ještě nějaké splátky. K provozování svého řemesla si vymínil svobodný přístup k soukenickému rámu u svého předešlého domu.
V držení rodiny Kalabovy zůstal dům do roku 1828, kdy jej v dražbě koupil Adam Trošanér za 2000 zl. stř., ale již v roce 1832 dům prodal Františku Klisenbauerovi.
Roku 1847 dům koupil majitel mlýna a přádelny Ignác Máca. Ten budovu v roce 1855 odstoupil své dceři Aloisii a jejímu manželovi, soukenickému mistru Františku Orlovi původem z Bystřice. Manželé zde bydleli s malou dcerkou. Další čtyři byty obývali úředníci, krejčí i pomocný řemeslník.
V roce 1862 dům za 5400 zl. koupila Josefa Svobodová, dcera voskaře a pernikáře Jana Svobody. Dne 24. listopadu 1862 se provdala za voskaře a pernikáře Josefa Rosu, syna pernikářského mistra z Chotěboře. Nevěstě bylo 49 let, jejímu ženichovi 41. V roce 1869 byla uvedena jako pernikářka, které v provozování řemesla pomáhal manžel Josef. Z dalších obyvatel domu připomeneme kartáčníka Františka Prantla s manželkou, dvěma dcerami a synem nebo krejčovského pomocníka Josefa Hollana s manželkou a dvěma dětmi. Bydlel zde také krejčovský mistr František David s manželkou, dvěma dcerami a synem, zchudlý pekař František Dohnal s manželkou a dvěma syny, či hostinský a řezník Josef Kottik s manželkou, synem a třemi dcerami.
V roce 1879 koupil dům řeznický mistr Josef Šlapal, který zde žil s manželkou a dvěma syny. Pro péči o dvě krávy, jalovici a deset ovcí si držel také čeledína a děvečku. V letech 1880-1890 zde bydlel i další řezník Josef Plachetka s manželkou, dvěma syny a dcerou. Starší syn Josef byl řezník, mladší Ferdinand pracoval jako úředník. Mezi nájemníky bychom našli i truhlářského mistra Františka Práška nebo hodinářského mistra Antonína Čapka. K domu patřilo hospodářství a měl v zadním traktu také stodolu. Když v roce 1882 vyhořela, obec ji z požárních důvodů nepovolila znovu postavit.
Od roku 1885 byl majitelem řezník František Šlapal s manželkou Annou. Kromě syna byl členem domácnosti i učeň. Pacholek a služka se věnovali polnímu hospodářství. Otec Josef Šlapal byl už vdovec, žil na výměnku se synem Josefem. Ostatní nájemníci zůstali většinou stejní. Přibyl soukeník z Kallabovy továrny Vincenc Brancovský s manželkou, čtyřmi dcerami a synem.
Z důvodu nemoci František Šlapal v roce 1898 odstoupil hospodářství manželce Anně. V roce 1900 pobýval v chorobinci v Černovicích u Brna. Anna Šlapalová žila v domě s tchánem Josefem, dvěma syny a čeledínem. K nájemníkům patřil kominický mistr Jan Aufgevekt, kancelářský pomocník Jan Stanislav, který žil se sestrou, nebo tkadlec Jan Hejmal s manželkou, třemi syny a dcerou. Bydlel zde také odborný učitel měšťanské školy Vojtěch Marzy s manželkou, třemi syny a dvěma dcerami. Na stravu a byt měli ještě tři studenty reálky.
V roce 1910 už byla Anna Šlapalová vdovou. Věnovala se polnímu hospodářství, syn František pracoval jako pekařský pomocník a syn Josef studoval na učitele. V domě postavili pekařskou dílnu. Nájemnice Kateřina Schidlíková provozovala dámské krejčovství, kde jí jako tovaryška vypomáhala její sestra Kristýna. V dalším bytě bydlela rodina Jandova, vdova spolu se synem provozovali řemeslo – malířství a pozlacovačství. Jedna ze dvou dcer byla modistka.
František Šlapal mladší zdědil dům v roce 1923. V té době už byl pekařským mistrem a měl dva učně. V domě dále bydlel František Vlach, který měl výkroj kůží v Palackého ulici. V bytě s ním bydlela manželka, syn a dcera, dále schovanka a obuvnický učeň. Z dalších nájemníků si připomeneme výrobce decimálních vah Františka Příhodu.
V roce 1939 bylo přistavěno dvorní křídlo.
Marie Ripperová
