Kreativitu mám v práci zakázanou

IMG 6143„Máme na starosti provoz jednoho ze čtyř bloků dukovanské elektrárny. Ještě s dvěma kolegy sedíme na velíně, takzvané blokové dozorně, kam máme vyvedena všechna měření z elektrárny a staráme se o veškerý provoz bloku,“ popisuje svoji profesi blokový operátor Jaderné elektrárny Dukovany, osmadvacetiletý Jakub Bezděk z Velkého Meziříčí.

 

Chápu to tedy správně, že máte u ruky vy­pínač k elektrárně?

Ano, máme tam to velké červené tlačítko, kterým můžeme reaktor odstavit. Blok jede jedenáct měsíců v nominálním provo­zu a naše hlavní práce nastává tehdy, kdy jde blok do odstávky, mění se v něm část paliva a připravuje se na další roční kam­paň. Proces trvá zhruba jeden měsíc a po něm musíme blok opět přivést ke stopro­centnímu výkonu.

Jak moc se při standardním provozu i tře­ba při výjimečných situacích musíte spo­lehnout na své dovednosti?

Naše osádka je složena ze dvou operáto­rů a zkušeného kolegy, který prošel obě­ma pozicemi a je vedoucím reaktorového bloku. Práce máme rozděleny mezi sebou. Operátor nesmí být příliš kreativní člověk - na všechno máme předpisy a předepsané postupy, které velmi přísně dodržujeme. Jakákoliv situace je v těchto předpisech podrobně popsána a je stanoven přesný postup.

Četl jsem o tom, že operátor nesmí být nejen kreativní, ale musí být také schopen téměř absolutně přijímat pokyny. Musí prý být duševně vyrovnaný, klidný a schopný předvídat. Jak je to? A cítíte se tak?

Je to samozřejmě týmová práce. Musíme být schopní přijmout to, co zazní z vyšších míst. Každý z operátorů prostě takový je. Je to dáno i způsobem, jakým jsou do této pozice vybíráni.

A vy sám se tak cítíte?

Ano. Nemám s tím problém. U nás v práci je výborný kolektiv. Navíc je náš vedoucí bloku mazák, který je tam od roku 1985, tedy od spuštění elektrárny, což je pro mne taková autorita a vzor, že bych ani nepo­myslel na to v něčem mu oponovat.

Operátorů reaktorových bloků jsou v naší zemi jen desítky. Myslíte si, že máte vý­lučné zaměstnání?

Je nás málo, to ano. To, že takovou prá­ci nemůže dělat každý, je také jasné. Při výběru mají hlavní slovo psychologové. Například já jsem nikdy nebyl premiant a výjimečný student, spíš naopak. Ale ze sta vysokoškoláků, kteří jsme se na tuto pozici přihlásili, nás vybrali jen dva - oba vícemé­ně průměrné studenty - právě kvůli naše­mu psychologickému profilu.

V současné době je to docela problém - starší generace zaměstnanců elektrárny je už v důchodovém věku a je třeba udě­lat generační obměnu. Jenže techniků je obecně málo, psychologické síto je přísné a jaderná elektrárna stojí mimo město, ně­kde uprostřed polí Vysočiny, takže to pro mnohé není atraktivní destinace, ač jde o prestižní povolání.

Co vlastně musí člověk studovat, pokud by se chtěl stát operátorem?

Škola není přesně stanovena. Strojní fa­kultu, elektrofakultu, chemickou fakultu - obecně to musí být vysokoškolák - tech­nik. Po škole následuje dvouletý cyklus, kdy nastoupí do školy pod hlavičkou ČEZu, kde se vše potřebné naučí. Po dvou letech složí státní zkoušky před Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a to ho opravňuje vykonávat tu práci.

Jak vás to vůbec napadlo? Nepředpoklá­dám, že to byl váš dětský sen.

„To určitě ne. Na střední škole se o tom zmínil jeden z učitelů, že Dukovany a Te­melín spouští stipendijní program. Přihlásil jsem se tedy, absolvoval jsem několikaho­dinové zmíněné psychotesty a smlouvu na stipendium jsem získal.

Popisujete to celé jako malou vojnu s pl­něním příkazů. Je to náročné na psychiku?

Psychologická zátěž v naší práci je. Máme na starosti zařízení za miliardy korun a mu­síme se k němu podle toho chovat. Jak říká jedno přísloví z operátorského desatera: “Jadernému reaktoru se vyká”. Na druhou stranu nám to nesmí svazovat ruce.

Jak si podle vás dnes stojí jaderná ener­getika? Má v porovnání například s nový­mi zdroji budoucnost?

Fukušima byl zlom. Každá elektrárna na světě po této havárii musela projít tak­zvanými stresstesty, které měly za cíl vy­zkoušet její připravenost na neočekávané přírodní události. Jaderné elektrárny pak byly navíc posíleny miliardovými investi­cemi. To vše je samozřejmě správné. Nová jaderná elektrárna znamená obrovskou in­vestici v řádech stovek miliard a pokud k tomu připojíme současné nízké ceny elek­třiny na burze, stává se z toho projekt s ná­vratností v nedohlednu. Obnovitelné zdro­je totiž úplně zlikvidovaly trh s elektřinou. Cena elektřiny na burze je dnes hluboko pod třiceti procenty někdejší ceny. Takže se nové jaderné bloky téměř přestaly sta­vět. Výsledkem je to, že know-how firem, které umějí postavit takovou elektrárnu, je pryč. Důkazem je i nedávný krach jedné z těchto firem - Westinghouse. Mluví se o tom, že nastane jakási renesance jaderné energetiky, ale já jsem v tomto ohledu spí­še skeptický.

To jsou obnovitelné zdroje o tolik výnos­nější?

Nikoliv. Je to důsledek dotování obnovitel­ných zdrojů. Ty dnes přicházejí na burzu klidně s nulovou, nebo dokonce zápornou cenou, jen aby se prosadily, a je jim jedno, zda na elektřině něco vydělají - jejich zisk jsou právě dotace. Současná energetika nemůže fungovat bez základních zdrojů, jakými jsou jaderné elektrárny nebo elek­trárny spalující fosilní paliva. V blízké době bych viděl jako ideální kombinaci “jaderky” a obnovitelných zdrojů. Spalování fosilních paliv je nesmyslné, především kvůli přispí­vání ke globálnímu oteplování. Bohužel, obnovitelné zdroje dnes nejsou na takové technologické úrovni, abychom se mohli spolehnout jen na ně. Stále potřebujeme stabilní zdroje, které nejsou závislé na roz­maru počasí.

A budou někdy na takové úrovni?

Určitě. Já tomu věřím. Ale je třeba buď zdo­konalit akumulaci energie, nebo na jinou úroveň posunout ty obnovitelné zdroje. A vývoj jde samozřejmě neustále dopředu. Například v Německu, kde jsou velmi zelení a snaží se obnovitelné zdroje podporovat, to má dvě strany mince. Kvůli velké podpo­ře těchto ekologických zdrojů a odklonu od jaderné energetiky, což je pofukušimské opatření, spouští nové uhelné a plynové elektrárny. Je to z důvodů předtím zmíně­ných. Neblahým následkem těchto kroků je i zvýšení jejich emisí oxidu uhličitého za loňský rok. Ale svým způsobem jsou prů­kopníci v tak masivní podpoře obnovitel­ných zdrojů a já jim v tom fandím.

Z toho tedy vyplývá, že díky zeleným po­litikům byla čistá jaderná energetika na­hrazena špinavou uhelnou.

V Německu tomu tak bohužel je. U nás je naštěstí situace jiná, odklon od jádra se nechystá, za což jsem rád i kvůli mé práci. I naše vláda se vyslovila ve Státní ener­getické koncepci, že počítá do budoucna s podporou “jádra” a obnovitelných zdrojů. Životnost našich uhelných elektráren po­malu dobíhá, budou se postupně odstavo­vat, takže se tím i my vydáme podle mého soudu správnou bezemisní ekologickou cestou.

Když novináři už opravdu nemají o čem psát, napíší, že lidstvu hrozí blackout. Hrozí nám blackout?

Aby se něco takového stalo, musí nastat velké výkyvy mezi výrobou a spotřebou elektrické energie. Tomu hodně napomá­hají právě obnovitelné zdroje, které vyrá­bějí, když si počasí zamane a je tedy daleko těžší síť regulovat. Není to tak dávno kdy blackout zažila Itálie, kdy se tam opravdu rozpadla celá energetická síť. Blackout může nastat, ale přenosová soustava je už dnes na takové úrovni, že riziko blackoutu je velmi malé.

Letos jste se sám aktivně přihlásil k po­moci s organizací Evropského festivalu filosofie a velmi intenzivně jste v orga­nizačním štábu pracoval. Jak vás to na­padlo? Mezi řízením jaderné elektrárny a filosofií jsem moc pojítek nenašel.

Mám rád kulturu a rád navštěvuji nejrůz­nější kulturní akce. Meziříčský festival filo­sofie považuji za jeden z vrcholů všeho, co se v našem městě děje. Chodil jsem na něj pravidelně jako divák a letos jsem dostal nápad, že bych přiložil ruku k dílu a pomo­hl především s propagací. Navštívil jsem tedy pana ředitele Dufka se svou nabídkou a on ji přijal. Letošní ročník festivalu jsem tedy zažil nejen jako divák, ale i trošku z druhé strany a moc jsem si to užil, bylo to fajn.

Petros Martakidis

__________________________________

OPERÁTOR V JADERNÉ ELEKTRÁRNĚ

Pracuje na blokové dozorně a řídí chod jaderného reaktoru, rukama mu protékají milióny kilowatthodin elektrické energie, pracuje se systémem, který zpracovává desetitisíce údajů o teplotě, tlaku, průtocích a nejrůznějších radiačních veličinách.

Jeho činnost v jaderné elektrárně probíhá na základě předem po­psaných postupů vyžadovaných jadernou legislativou, tyto předpisy musí dodržovat; krizové situace se učí zvládat na simulátoru.

Řídí akce během období odstávky pro výměnu paliva, odstavení různých zařízení elektrárny, aby na nich mohla proběhnout kontrola či oprava, a poté dohlíží nad tím, aby byla znovu správně uvedena do provozu.

Jednou za dva roky skládá náročné zkoušky, musí projít úspěšně přes všechny znalostní zkoušky i náročné psychologické, zdravotní i bezpečnostní prověrky.

Požadované vlastnosti: zodpovědnost, spolehlivost, schopnost vysoké a dlouhodobé koncentrace, odolnost vůči zátěži, psychická stabilita, schopnost rychlé reakce.

Týdeník Velkomeziříčsko

Chcete mít každý týden přehled o tom, co se děje ve vašem okolí? Přihlaste se k odběru elektronického týdeníku Velkomeziříčsko a my Vám jej každou středu zašleme e-mailem.

Registrací souhlasím se zpracováním osobních údajů.
Reklama
  • Vedoucí odboru majetkoprávního_dole

Týdeník Velkomeziříčsko

Chcete mít každý týden přehled o tom, co se děje ve Vašem okolí? Přihlaste se k odběru elektronického týdeníku Velkomeziříčsko a my Vám jej každou středu zašleme e-mailem.

Registrací souhlasím se zpracováním osobních údajů.