Zapomenutí hrdinové: Ruka zákona z Karlova
Zveřejněno 15. 9. 2025 12:33
Velké Meziříčí má bohatou historii, do které se zapsala nejedna osobnost. Na některé se ovšem zapomíná. Mezi takové patří jak legionáři, tak vojáci, kteří prošli peklem front první světové války. V našem seriálu chceme připomenout osudy některých z nich.
Elegantní kupec z Příbrami na Moravě, František Vaverka, zakotvil ve Velkém Meziříčí až po válce. Nevěnoval se tu ovšem kupeckému řemeslu, ale stala se z něj ruka zákona. Pojďme se seznámit s jeho osudem.
František Vaverka se narodil v Příbrami na Moravě 10. listopadu 1891 v domě číslo popisné 30, jako syn pololáníka Jindřicha Vaverky (narozen 7. září 1856 v Příbrami), jenž byl synem pololáníka Josefa Vaverky a jeho ženy Barbory rozené Kadlecové. Matkou Františka a ženou Jindřicha byla Marie (narozena 26. března 1873 ve Vysokých Popovicích), dcera pololáníka z Vysokých Popovic Františka Posávky a jeho ženy Františky rozené Popelkové.
František měl bratra Jana (narozen 4. října 1896) a sestry Marii (narozena 22. července 1894) a Antonii (narozena 28. října 1899). Před válkou se František uchytil v kšeftě jako obchodní příručí.
Přišla válka a František rukoval ke svému 8. pěšímu pluku do Brna a s ním pak odjel do války. Během statických bojů u Lupkova padl 11. dubna 1915 do ruského zajetí.
Zajetí trávil postupně v Moskvě, Kašíně, Tveru, Petrohradě, Jegorjevsku, Babíně a Pliskovu. Pracoval jako obchodní příručí, pekař, dozorce a jako skladník v cukrovaru.
K československým legiím se přihlásil v září 1917 a dostal se k nim 12. prosince 1917 a sloužil u 4. střeleckého pluku „Prokopa Holého“. S ním se zúčastnil bojů u Bachmače, Penzy, Bezenčuku, Sizraně, Lipjag, Samary a na nikolajevské frontě (tady byl raněn střelou do levého kolena) a také bojů o závody Ivaščenkovi.
Domů se vracel na lodi Amerika, které vyplula z Vladivostoku 23. dubna 1920 a Trestu přistála 7. června 1920. Tato loď plula docela dlouho, protože po cestě měla několik zastávek, a to v Šanghaji, Hong Kongu, Saigonu, Singapuru, Colombu, Džibuti a Port Saidu.
Po návratu z války nějaký čas pomáhal otci na hospodářství, ale brzy se vrátil do uniformy. Dal se k četnictvu. První působiště měl v Kloboukách, od 1. září 1923 sloužil v Modřicích a od 22. listopadu 1927 ve Velkém Meziříčí. Bydlel na Karlově v domě číslo popisné 488. Dne 9. listopadu 1930 se v Domašově oženil s Marií Pitrochovou z Domašova číslo popisné 100 (narozena 17. dubna 1908), dcerou státního cestáře Antonína Pitrochy a jeho ženy Antonie rozené Syslové.
Jako četník se zapojil i do odboje za druhé světové války. Zemřel 1. dubna 1961.
Petr Chňoupek
